Vznik československého vlčáka

V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kňženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán jako národní plemeno tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR.
Původním účelem křížení vlka s německým ovčákem bylo získání služebních psů pro potřeby československé Pohraniční stráže. Tito psi pak měli splňovat mimořádné požadavky kladené na odolnost, vytrvalost a ostražitost, požadovanou k zajištění zabezpečení západní hranice tehdejšího Československa. Ing. Karel Hartl, náčelník služební kynologie pohraniční stráže zpracovával a prosazoval od roku 1955 projekt k získání kříženců mezi vlkem a psem, který zahrnoval prozkoumání otázek mezidruhového křížení po stránce biologie, dědičnosti, biometrie, a sledování některých fyziologických rozdílů mezi psy, vlkem, a křížencem. Dále byly sledovány otázky vytváření kladných a záporných podmíněných  reflexů, procesy podráždění a útlumu, endogenní aktivita, sociální chování a jeho změny během života zvířete...

Po schválení modelu pokusu a jeho materiálního zajištění velitelstvím PS bylo v roce 1957 přistoupeno k realizaci projektu, na němž se podílely chovné stanice několika brigád PS.
Chovná stanice Libějovice sledovala biologické otázky hárání, krytí a gravidity, početnost vrhů, adaptaci kříženců na různé podněty, možnosti výchovy a výcviku, byla sledována endogenní aktivita vlka, psa a kříženců v různých generacích. Na podobném programu pracovaly i chovné stanice Grabštejn a Malacky.
Chovná stanice Volary měla za úkol pozorovat u kříženců sociální chování a rozdíly v jeho projevu.
Chovná stanice Cheb sledovala rozdíly v růstu tělesných proporcí kříženců ve srovnání s NO.
Chovná stanice Karlovy Vary sledovala výchovu kříženců umístěných samostatně, nebo společně se štěňaty NO a vyhodnocovat rozdíly v projevech jejich chování.
Chovná stanice Bratislavské brigády (Šamorín, později Malacky) měla za úkol sledovat rozdíly mezi kříženci F1, F2, a dalších generací, (takto byly označovány jen generace ze zpětného křížení na NO, tj. s klesajícím podílem vlčí krve) a později sledovat výsledky vzájemného páření kříženců různých generací.

První kříženci se narodili 26.5.1958 v chovné stanici Libějovice ze spojení vlčice BRITY a NO Cézar z Březového háje. Z pěti narozených štěňat (1 pes a 4 feny) byla pro další plemenitbu v chovné stanici Libějovice vybrána fena F1 BETY, do chovné stanice Šamorín byla vybrána fena BERTA. Zde byli odchováni kříženci druhé filiální generace, z nichž fena OSA a psi OLD a ODIN byli později převezeni zpět do Libějovic a po absolvování běžného výcvikového kurzu dále využíváni v chovu. Z potomstva feny BETY bylo odchováno několik vrhů 2.-4. filiální generace, a rovněž se uskutečnilo první spojení dvou kříženců F2. Pro další plemenitbu byli významní fena F2 BARKA, a její syn F3 HRON.
Sourozenci OSA, OLD a ODIN pak přispěli k rozšíření chovu nejen u PS, ale i mezi prvními civilními chovateli, z nichž jmenujme zejména pana Jaroslava Drimla a pány Stehlíka, Veselého, Berouška, Dr. Kafku, a p. Kincla, z jehož chovu se dále v plemenitbě uplatnila fena SILVA přes svého syna ERO z PS. Fena F2 OSA byla po prvním vrhu v Libějovicích vrácena zpět k Bratislavské brigádě PS, kde vytvořila početnou rodinu prostřednictvím svých dcer F3 KAČA , KASTA, SALA, GERA, PIRA a syna F3 PEN. Z 66 psů a 40 fen této rodiny pronikla do dalšího chovu F3 KAČA prostřednictvím dcery F4 TIRA a syna F4 GRIN.
Druhá linie, vytvořená potomky téže vlčice Brity a NO Kurt z Václavky, byla založena odchovem kříženců F1 narozených 21. 5. 1960 v Libějovicích. Ze šesti štěňat byl pro další plemenitbu vybrán pes BIKAR, a ve věku dvou měsíců byl ing. Hartlem předán k Bratislavské brigádě PS. Z jeho početného potomstva se v chovu uplatnili v druhé filiální generaci SITO, SANTA, CELA, TILA, TIVA, ve třetí filiální generaci ODON, XELA, XIDA, ORA, ODRA, SINA a další jedinci.
Třetí linie byla založena v chovné stanici policie v Býchorech v roce 1968 vlkem ARGO a fenou NO ASTA z SNB. Fena F1 URA z SNB z tohoto spojení odchovala ve stejné chovné stanici vrh kříženců F2, a poté byla se svým synem INK z SNB předána k PS do Libějovic. V další plemenitbě se z této linie uplatnil jak INK z SNB, tak jeho sestra BARA z PS, kteří byli vyžádáni mjr. Rosíkem do chovné stanice Malacky.

Již u prvních kříženců byla ověřena jejich cvičitelnost a schopnost sociální vazby k lidem. Např. z potomků po psovi ODIN F2 bylo do r. 1966 do služby zařazeno 16 jedinců a civilním chovatelům předáno 18 zvířat. V tomto roce bylo navrženo znění standardu budoucího plemene, byla podána první žádost o registraci kříženců v civilní plemenné knize a o souhlas k ustanovení Klubu. V té době bohužel nebylo v Československu možné legálně založit žádný spolek bez zastřešení tak zvanou Národní frontou. Chov služebních plemen psů pak řídil Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou), který registraci kříženců odmítl. Další žádost byla podána 26.5.1970 opět Ing. K. Hartlem k Československému svazu chovatelů drobného zvířectva. Přípravný výbor tehdy registroval 56 kříženců v rukou civilních chovatelů v Čechách. Klub chovatelů československého vlčáka ani v tomto roce nemohl být založen. V 60-tých letech na Slovensku ještě nebyli kříženci chováni civilními osobami, chov byl centralizován v chovné stanici PS v Malackách. Kříženci byli běžně používáni jako služební psi u útvarů PS. Kynologem Bratislavské brigády PS byl mjr. František Rosík, od počátku spolupracovník ing. Hartla, pro něhož se chov československých vlčáků stal celoživotním posláním. Zejména jeho zásluhou byly u Bratislavské brigády PS vytvořeny podmínky k pokračování chovu i v 70-tých letech, kdy došlo po srpnu 1968 ke změně ve funkci náčelníka kynologie PS a v ostatních chovných stanicích byl program chovu kříženců zastaven.

V roce 1974 obohatil populaci třetí vlk - ŠARIK. U Bratislavské brigády PS byli odchováni jeho potomci po křížence F3 XELA z PS a feně URTA z PS. Z těchto spojení se dále v chovu uplatnili XAVAN z PS, zejména prostřednictvím svých synů REP z PS, CIRUS z PS a vnuka BREST z PS, dále přes fenu EIDU z PS a jejich v civilním prostředí odchovaných potomků AGÁTA a AFÍR z PS (chovatelka Slavičínská, Kroměříž).
Pokračování plemenitby a další rozvoj populace u Bratislavské brigády PS umožnilo druhou vlnu rozvoje civilního chovu od poloviny 70-tých let, která se týkala celého území Československa (p. Hnátek, p. Richnovský, Dr. Švec, pí Budínská p. Ruska, Ing. Sopúch, pí. Slavičínská, p. Seitl, p. Šídlo, p. Mádle a další).
Díky ing. Hartlovi, panu Rosíkovi a jejich spolupracovníkům byla vytvořena dostatečně široká základna chovatelů pro založení klubu.

V roce 1981 se konečně podařilo získat souhlas Českého svazu chovatelů se zápisem československých vlčáků do Hlavní plemenné knihy psů v Praze a se založením Klubu chovatelů československého vlčáka. Federální výbor chovatelských svazů poté souhlasil s celostátní působností nového klubu a se založením slovenské pobočky Klubu. Ustanovující schůze se uskutečnila 20.3.1982 v Brně. Až do schválení standardu plemene FCI byli českoslovenští vlčáci zapisováni v registru, jako evidovaný chov. V roce 1985 se podařilo rozšířit genetickou základnu mladého plemene využitím psa F1 KAZAN z PS, který se narodil v roce 1983 v chovné stanici PS v Libějovicích ze spojení NO Bojar von Schotterhof a vlčice Lejdy. Na vzniku plemene československý vlčák se tedy v rozpětí 25 let podíleli 4 vlci; po řadě Brita, Argo, Šarik a Lejdy.

Převzato s www.wolfdog.org

Výstavní řády

Druhy výstav
Podle rozsahu a místa pořádání se výstavy dělí na:
a) oblastní a krajské
b) klubové (CAC, CAJC)
c) speciální (CAC, CAJC)
d) národní (CAC, CAJC)
e) mezinárodní (CAC, CAJC, CACIB - FCI)

a) Oblastní a krajské výstavy: přístupné pro plemena uvedená v propozicích. Tyto výstavy jsou organizovány podle územního rozdělení republiky. Součástí oblastních a krajských výstav mohou být speciální a klubové výstavy chovatelských klubů.

b) Klubové výstavy: pro plemeno a klub mohou být pořádány jedním klubem v jednom kalendářním roce 2 klubové výstavy pro plemena sdružená v příslušném chovatelském klubu, se zadáváním titulu CAC a CAJC.

c) Speciální výstavy se zadáváním CAC, CAJC a titulem Vítěz speciální výstavy přístupné pro všechny jedince příslušného plemene, které spadá do kompetence pořádající (spolupořádající) organizace. Speciální výstava může být současně klubovou výstavou. Pro jedno plemeno může být v jednom kalendářním roce pořádána pouze jedna speciální výstava.

d) Národní výstavy se zadáváním CAC, CAJC - přístupné pro všechna plemena.

e) Mezinárodní výstavy se zadáváním CAC, CAJC a Čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI - CACIB (dále jen CACIB) - přístupné pro všechna plemena. Tyto výstavy jsou pořádány pod záštitou FCI a platí pro ně Mezinárodní výstavní řád FCI.

Výstavní třídy

a) Pes smí být na jedné výstavě přihlášen jen do jedné třídy.
b) Rozdělení psů do tříd:

Třídy povinné:

1. třída mladých - 9 - 18 měsíců
2. třída otevřená - od 15 měsíců, je přístupná pro všechny psy bez ohledu na vykonané zkoušky a získaná ocenění
3. třída pracovní - od 15 měsíců, je na mezinárodních výstavách přístupná pouze pro plemena uvedená v seznamu plemen, která musí pro získání titulu Mezinárodní šampión krásy složit předepsanou zkoušku. Splnění podmínek pro třídu pracovní na MVP musí být doloženo předepsaným certifikátem, platí i pro plemena sk. X. Na ostatních druzích výstav může být na základě požadavku příslušného chovatelského klubu třída pracovní otevřena i pro ostatní plemena, kterým se vystavuje tzv. “malý certifikát”. Vystavují jej organizace pověřené ČMKU nebo přímo ČMKU.
4. třída šampiónů - od 15 měsíců, je otevírána pouze na mezinárodních výstavách a přístupná psům, kteří získali titul Mezinárodní šampión, nebo šampióna některé ze členských zemí FCI.
5. třída veteránů - od 8 let.
6. třída vítězů - od 15 měsíců, mimo mezinárodních výstav může být otevřena místo třídy šampiónů, přístupná pro psy s uznaným mezinárodním či národním titulem šampióna, titulem národního vítěze a titulem klubového vítěze nebo vítěze speciální výstavy. Uvedené tituly musí být získány v konkurenci dospělých.

Dále mohou být otevřeny:         

7. třída štěňat - 4 – 6 měsíců
8. třída dorostu - 6 - 9 měsíců
9. mezitřída - 15 - 24 měsíců
10. třída čestná – od 15 měsíců, je otevírána pouze na klubových, speciálních a národních výstavách, přístupná pro psy s uznaným mezinárodním, národním titulem šampióna či titulem Klubový vítěz, Národní vítěz nebo Vítěz speciální výstavy, bez nároku na CAC. Zadává se známka a pořadí. Výborný 1 se nemůže účastnit soutěže o Vítěze plemene.
11. třída mimo konkurenci – od 15 měsíců, v této třídě je možné vystavit psy bez nároku na klasifikaci a pořadí .

S výjimkou mezinárodních výstav jsou u plemena německý ovčák vypsány třídy s jiným členěním:
- třída dorostu 6 - 12 měsíců
- třída mladých 12 - 18 měsíců
- třída dospívajících 18 - 24 měsíců
- třída pracovní  od 24 měsíců, je podmíněna zkouškou z výkonu
- třída veteránů od 8 let

Pro plemena, která jsou posuzována odděleně podle zbarvení, velikosti a váhy, platí pro výstavy vyjmenované v tomto výstavním řádu předpisy FCI.
Počet CACIB pro jednotlivá plemena stanovuje FCI. Počet CAC a CAJC pro jednotlivá plemena stanovuje řád pro udělování titulu Český šampión a Český Junior šampión.
Pro zařazení do třídy je rozhodující věk psa v den konání výstavy (tj. v den posouzení psa na výstavě), ostatní podmínky musí být splněny v den podání přihlášky.
K přihlášce na výstavu musí být přiložena úplná a čitelná fotokopie obou stran průkazu původu hlášeného jedince. V případě, že získané tituly opravňující pro zařazení do třídy šampiónů (vítězů) nebo certifikát o absolvování předepsané zkoušky pro tříd u pracovní nejsou řádně doloženy, je pořadatel povinen zařadit psa do třídy otevřené.

Klasifikace na výstavách

Ocenění psa se provádí zadáním známky.

a) Třída štěňat a dorostu
- velmi nadějná (žlutá stužka)
- nadějná  (bílá stužka)
Ve třídě štěňat i dorostu se určuje pořadí prvních čtyř jedinců a nezadává se titul Vítěz třídy.
b) Třída mladých, mezitřída, otevřená, pracovní, šampiónů (ev. vítězů), veteránů, čestná:
- výborná (modrá)
- velmi dobrá (červená)
- dobrá ( zelená)
- dostatečná (fialová)
Ve třídě mladých, mezitřídě, otevřené, pracovní, šampiónů (eventuelně vítězů), veteránů a čestné se stanovuje pořadí čtyř psů oceněných známkou výborná či velmi dobrá.
Uvedená klasifikace musí odpovídat těmto definicím:
- výborná: - Tato známka smí být přiznána jen takovému jedinci, který se velmi přibližuje ideálu, jak ho popisuje standard a je předveden ve výborné kondici. Jeho povaha musí být harmonická a vyrovnaná. Typem musí pes odpovídat své třídě a musí mít prvotřídní postoj psa. Převaha jeho kvalit musí vyvážit jeho drobné nedostatky. Musí vykazovat typické vlastnosti svého plemene.
- velmi dobrá: - Tato známka se přiznává takovému jedinci, který má typické vlastnosti svého plemene, vyvážené proporce a je v dobré kondici. Prominou se mu drobné vady, nikoli však vady morfologické. Toto ocenění může být uděleno jen prvotřídnímu jedinci.
- dobrá: - Toto ocenění se uděluje jedinci, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady.
- dostatečná: - Toto hodnocení obdrží jedinec, který sice vykazuje znaky svého plemene, ale jehož tělesnému vzhledu chybí do ideálu velmi mnoho, nevykazuje obecně přijímané charakteristické znaky nebo jehož fyzická kondice není dostačující.
- vyloučen z posuzování: - Musí být pes, který neodpovídá typu požadovanému standardem plemene; který vykazuje chování zjevně neodpovídající standardu nebo který je agresivní; který vykazuje abnormality varlat; který má vadu chrupu nebo anomální čelist; který vykazuje nedostatky barvy a/nebo srsti nebo vykazuje zjevné známky albinismu. Tato známka má být také zadána psům, kteří tak málo odpovídají jednotnému plemennému vzhledu, že to ohrožuje jejich zdraví. Dále má být zadávána psům, kteří vykazují vyřazující vady podle standardu plemene.

Psi, kterým nemůže být zadána žádná z výše uvedených známek, opustí kruh s hodnocením:
- neposouzen: - Toto hodnocení se zadává psovi, který se nepohybuje, stále skáče na svého vůdce nebo se snaží dostat ven z kruhu, čímž znemožňuje posoudit krok a pohyb nebo se trvale vyhýbá prohlédnutí rozhodčím a znemožňuje prohlédnutí chrupu, anatomie a stavby těla, ocasu nebo varlat. Toto hodnocení se také zadává tehdy, jsou-li patrné stopy operací nebo úprav, které naznačují, že vystavovatel chtěl ošálit rozhodčího.
Toto platí i v případě, že rozhodčí má dostatečný důvod předpokládat, že byla provedena operace, jejímž účelem bylo upravit původní stav nebo vlastnost (např. oční víčko, ucho nebo ocas). Důvod, pro nějž bylo zadáno hodnocení NEPOSOUZEN, musí být uveden v posudku.  

V posudkovém listu může být vedle známky a stanoveného pořadí uveden i počet psů, kteří v dané třídě soutěžili.

Tituly

a) Vítěz třídy
Může být udělen na oblastních nebo krajských výstavách jedincům, kteří získali ve třídě mladých, mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů ocenění výborný 1.
V případě členění plemene dle zbarvení, velikosti a váhy může být tento titul udělen v každé třídě. U plemene NO může být udělen titul ve třídě mladých jedinci, který získal ocenění velmi dobrý 1 (neplatí pro MV).
b) Oblastní a krajský vítěz
Může být udělen nejlepšímu psovi a feně z konkurence Vítězů tříd z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů.
c) Klubový vítěz
Podmínky pro udělení tohoto titulu upravují předpisy příslušného klubu (zejména je stanoven minimální věk psa, stanoveny podmínky pro členství majitele v klubu apod). Uděluje se pro každý klub a jedno plemeno jedenkrát v kalendářním roce.
d) Vítěz speciální výstavy
Nejlepší pes a fena plemene z konkurence výborných 1-CAC z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů.
e) Národní vítěz
Nejlepší pes a fena jednotlivých plemen na národní výstavě z konkurence výborných 1 - CAC z mezitřídy, třídy otevřené, pracovní, vítězů.
f) Nejlepší mladý pes a fena plemene
Titul získává nejlepší mladý pes a fena plemene, pokud obdrželi čekatelství CAJC, v případě plemen posuzovaných podle barev nejlepší pes a nejlepší fena z konkurence CAJC.
g) Nejlepší veterán plemene
Pes a fena, kteří obdrželi ve třídě veteránů ocenění výborný 1. V případě plemen posuzovaných podle barev nejlepší pes a fena z konkurence výborných 1.
h) Vítěz plemene FCI (BOB)
Do soutěže nastupují Nejlepší mladý pes a fena plemene a nejlepší dospělí jedinci (NV, CACIB, Klubový vítěz či Vítěz speciální výstavy) a nejlepší veteráni plemene. Titul může být zadán jen na výstavách se zadáváním CAC.
i) Vítěz velké národní ceny (BONB – Best of National Breeds)
Do kruhu nastupují na výstavě posouzení jedinci národních plemen (český teriér, český fousek, český strakatý pes, český horský pes, chodský pes, pražský krysařík) a plemene československý vlčák. Soutěže o titul BONB se zúčastní pouze jedinci s titulem CAJC, Nejlepší veterán a BOB. Všechna výše vyjmenovaná plemena mají od účinnosti o tohoto výstavního řádu určen jako den vystavení v případě vícedenních výstav první výstavní den. Všem vystavovatelům, kteří se zúčastní přehlídky českých národních plemen, bude pořadatelem výstavy navrácena 50% výše výstavního poplatku.
j) Vítěz skupiny FCI (BIG)
Do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI.
Neuznaná plemena tvoří
zvláštní skupinu, jejíž vítěz se na mezinárodní výstavě na rozdíl od výstavy národní nemůže zúčastnit soutěže o titul BOD a BIS.
k) Vítěz dne (BOD)
Do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI z jednotlivých dnů vícedenních výstav. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.
l) Vítěz výstavy (BIS)
Do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI u jednodenních výstav nebo Vítězové jednotlivých dnů (BOD). Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.

Dále mohou být pořadatelem vyhlášeny soutěže:

m) Vítěz mladých skupiny FCI (JBIG)
Do soutěže nastupují všichni Nejlepší mladí psi a feny příslušné skupiny FCI (na NV a MV konaných v ČR se Nejlepší mladí posuzují v rámci svých skupin FCI, do soutěže nastupuje vždy Nejlepší mladý pes a fena plemene a z vítězů skupin se stanoví Nejlepší mladý dne (JBOD), v případě jednodenní výstavy Juniorský vítěz výstavy.
n) Juniorský vítěz výstavy (JBIS)
Do soutěže nastupují všichni vítězové mladých jednotlivých skupin FCI u jednodenních výstav nebo Juniorští vítězové jednotlivých dnů (JBOD). Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen.

Všechny tituly je možno zadat bez ohledu na počet předváděných jedinců, pokud kvalita kandidáta na titul odpovídá požadavkům na jeho zadání.

Čekatelství

a) Čekatelství šampionátu mladých (CAJC)
Zadávání tohoto čekatelství upravuje Řád pro udělování titulu Český junior šampión, který je přílohou tohoto VŘ a musí být uveden v katalogu výstav, na kterých je povoleno zadávat čekatelství (CAJC).
b) Čekatelství šampionátu ČR (CAC)
Zadávání tohoto čekatelství upravuje Řád pro udělování titulu Český šampión,  který je přílohou tohoto VŘ a musí být uveden v katalogu výstav, na kterých je povoleno zadávat čekatelství (CAC).
c) Čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI (CACIB)
Zadávání tohoto titulu upravuje Mezinárodní výstavní řád FCI, který je přílohou tohoto VŘ. Příslušná ustanovení týkající se podmínek, způsobu a počtu CACIB pro jednotlivá plemena musí být uvedena v katalogu mezinárodních výstav.

Čekatelství uděluje (CAC,CAJC),nebo navrhuje (CACIB) rozhodčí, který na výstavě posuzuje příslušné plemeno. V případě, že je plemeno posuzováno ve více kruzích, musí být předem jmenovitě určeno, který rozhodčí čekatelství zadá (navrhne). Vystavovatel obdrží doklad, na kterém je uvedeno datum a typ výstavy, razítko pořadatele, katalogové číslo psa, jméno psa a podpis rozhodčího. Doklad musí být vystaven na oficiálním formuláři ČMKU. Čekatelství CAJC, CAC a Res.CAC mohou být zadána pouze na výstavách konaných na území České republiky

Z účasti na výstavě jsou vyloučeni

a) Psi, kteří nejsou uvedeni v katalogu. Výjimku tvoří psi, kteří nejsou prokazatelně uvedeni v katalogu vinou pořadatele
b) Psi nemocní, podezření z nemoci, po úraze, feny v druhé polovině březosti,feny kojící a háravé feny.
c) Psi v majetku osob, kterým bylo odňato právo vystavovat.
d) Psi nebezpeční - kousaví a agresivní vůči lidem a psům.
e) Psi s kupírovanýma ušima.

převzato z ČMKU

Fenu nebo psa?

Je opravdu mnoho lidí, kteří se nemohou rozhodnout a neznají ani klady a zápory při držení feny či naopak psa. A že opravdu to rozdíl je, jistě potvrdí ti, kteří zkušenosti s obojím pohlavím již mají.

Fena

Zpravidla 2x (některá plemena pouze 1x) ročně hárá. Je to období trvající v průměru 3 - 4 týdny a asi 10 dní je opravdu nutné fenku hlídat, ab ji nenavštívil nezvaný vynalézavý nápadník. S háravou fenou většinou není možné navštěvovat chovatelské akce a soutěže (jen ve výjimečných případech). Nezřídka v období hárání fena podává rozdílné pracovní výkony - je-li výcvikově vedena. Po určitou část hárání feny barví, tedy pro udržení čistoty v bytě je většinou nevyhnutelné použití speciálních kalhotek.

U některých fen se občas objevuje “falešná březost”, kdy se chovají tak, jako by očekávaly narození štěňat. Ty vidí v hračkách a oblečení, které doma najdou.

Může mít štěňata (ať už chtěná - na které se každý majitel fenky těší, či nechtěná - “vámi neuhlídaná”). Pokud se rozhodnete, že štěňata od své fenky nikdy chtít nebudete (z jakéhokoliv důvodu), je možné ji nechat vykastrovat a veškeré problémy spojené s háráním odpadnou.

Jsou většinou lépe ovladatelné, tedy i poslušnější, přítulnější, jemnější, “nerozhodí” je háravá fena v okolí, ani na procházkách tolik neočichávají každý centimetr půdy.

Nevenčí se každých pár metrů a neznačkují každý keř, což ocení zejména ti, kteří si potrpí na krásnou zahrádku plnou okrasných keřů.

V menší míře se mezi nimi objevují dominantní jedinci a “rváči”.

Zejména pro začátečníky je vhodnější fena. Stejně tak mladý človíček, který tíhne k výcviku psů na cvičišti by měl rozhodně sáhnout po fence.

Pes

(Zjednodušeně by se dalo říci, že platí opak, než-li je výše uveden, přesto vyjmenujme si specifika psů-samců).

Jsou podstatně hůře ovladatelní, nachází-li se v jejich blízkém okolí háravá fena. Taktéž jejich špatná ovladatelnost je v místech, kde se háravá fena venčila, či se pouze prošla.

Častěji mají sklony vyhledávat “rvačky-souboje”, či alespoň dalším psům stejného pohlaví dávat najevo své “vyšší postavení”.

Více dominantních jedinců se najde mezi psy než-li mezi fenami.

Jejich ovladatelnost bývá problematičtější, naopak nezřídka jsou tzv. tvrdší a nekompromisní (i v obraně) než-li feny. Nelze však tvrdit, že toto je pravidlem.

Zejména díky háravým fenám v okolí mají větší sklony k toulání.

Intenzivně značí své teritorium a velmi obtížně se jim vysvětluje, že na keře a květiny v zahradě se to nesmí. Taktéž na vycházkách mají snahu označkovat každý roh, strom či popelnici.

Odpadají problémy s háráním a s případným nechtěným nakrytím.

Některé problémy (např. utíkání za háravými fenami, přílišná dominance …) se v některých případech dají odstranit nebo alespoň omezit kastrací psa.

Každé plemeno má svá další specifika a i jisté, byť často minimální povahové rozdíly mezi psem a fenou. Pouze zkušený a dobrý chovatel daného plemene vám tyto povahové rozdíly sdělí.

Zda je právě pro vás lepší fenka či pes bohužel většinou ukáže až samotná zkušenost, kdy si teprve plně uvědomíte, co zmiňované “klady a zápory” představují.

Převzato s www.ifauna.cz

Výchova

Chceme-li, aby soužití s naším psím kamarádem bylo příjemné a bezproblémové, je nutné psa od malička správně vychovávat. Již u chovatele si štěňátko vštěpuje základní model chování. V této době se vytváří jeho vztah k člověku. Trumler uvádí jako nejdůležitější období pro utváření vztahu mezi člověkem a psem období od čtvrtého do sedmého týdne věku psa. Tento časový úsek je označován jako fáze vtiskávání. V této době si štěně začíná uvědomovat druhou příslušnost a přijímá “za své” nejen matku a sourozence, ale i člověka. Zvláště v této době je nutné, aby mělo štěně dostatečný kontakt s člověkem a získalo k němu důvěru. Pozorný chovatel se štěňatům denně věnuje, hraje si s nimi, krmí je a učí základním návykům. Při početných vrzích je důležité individuálně se věnovat jednotlivým štěňatům. Postačí denně chvilka, kdy je štěně samo ve společnosti chovatele. Tak se vytvoří pevnější vazba mezi psem a člověkem. Při přechodu k novému majiteli pak štěně lépe snáší odloučení od matky a sourozenců.

Veškerá snaha chovatele ale vyzní naprázdno, nedodrží-li nový majitel určitá pravidla, nutná pro správnou výchovu a výcvik.

Hlavním a nejdůležitějším předpokladem je naprostá důslednost. Jakmile už jednou vydáme povel, bezpodmínečně musíme trvat na jeho splnění. Je na nás, abychom správně odhadli situaci, zda je pes schopen povel splnit. Jsou-li určité činnosti, které nechceme, aby pes dělal, nesmíme mu je jednou povolit a jindy zakázat. Těžko vysvětlíte psovi, proč nemá loudit u stolu, když přišla návštěva, jestliže mu to jindy trpíme. Zde je důležitá spolupráce všech členů rodiny, kteří musí při výchově postupovat jednotně. Domluvíme-li se jednou, že pes nebude chodit např. do ložnice, nesmí ho tam maminka tajně pouštět, aby tatínek nevěděl. Pes musí mít jasno. Jednou ano znamená vždy ano, jednou ne, vždy ne.

Další velmi důležitou podmínkou výcviku je pochopení povahy našeho psa. V zásadě můžeme povahy psů rozdělit na tři typy. Vyrovnaný pes, tvrdý pes a měkký, bázlivý pes. Měkký pes je už ve společnosti svých sourozenců na nižších místech v hierarchii, nejpozději se dostává k misce s krmením, při neznámých situacích stahuje ocas pod břicho a uši dozadu. Takový pes si velmi dlouho pamatuje všechna příkoří, která se mu stala. Na druhou stranu je ale takový pes velmi přítulný a lehce ovladatelný. Při jeho výcviku ale postupujeme velmi citlivě a nikdy nepoužíváme fyzických trestů.

Pro snadné rozpoznání povahy štěněte uvádí Švec s Hrabákem test s vysavačem. Měkký pes při zvuku vysavače uteče co nejdál a snaží se schovat. Bázlivý pes se projeví panickou rekací. Vyrovnaný pes pouze pozoruje celou situaci bez zvláštních projevů. Tvrdý pes bude na vysavač útočit a štěkat.

Při výchově bázlivého psa postupujeme velmi pomalu a jemně. Takový pes má strach ze všech nových situací. Například jízda v dopravním prostředku, kterou ostatní psi zvládají bez problémů, je pro bázlivého psa velice stresující. Nikdy nepoužíváme při výcviku tvrdých donucovacích metod a trestů. Naopak se snažíme psa více chválit, pokud se chová správně. Bude-li napříkald vyrovnaný pes na vodítku “táhnout”, silně s ním škubneme směrem k noze a zadáme ostrý povel. Bázlivého psa při takové chybě napomeneme a jemně usměrníme. Jakmile jde správně u nohy, hodně ho pochválíme, případně odměníme pamlskem. Bázlivý pes je při výcviku tvrdým oříškem a pokud nemáme dostatek zkušeností, je dobré obrátit se na odborníka - výcvikáře.

Tvrdý pes je téměř přesným opakem psa měkkého. Od počátku usiluje o dominantí postavení ve smečce jak mezi štěňaty, tak později v rodině. Nikdy nedovolíme psu, aby vůči nám projevoval byť jen náznaky agresivity. Ani malé štěňátko si nesmí dovolit na nás zavrčet, nebo dokonce chňapnout. Pejsek musí vzít na vědomí, že na prvním místě ve smečce je vždy člověk. Veškeré snahy psa o prosazování výhradního postavení musíme ihned v počátku potlačovat. Od svého pána by si měl pes nechat líbit i takové věci, jako odebrání oblíbené hračky, nebo jídla.

Vyrovnaný pes je povahově nejideálnější. Při výcviku se učí rychle a jeho reakce na nové podněty jsou adekvátní a předvídatelné.

Pokud pes dělá něco, co nesmí, potrestáme ho. Trest musí být úměrný a okamžitý. Mnohdy postačí slovní povel “fuj”, kterým psa napomínáme vždy, když hledá, co nemá. Psa nesmíme nikdy potrestat, vyjadřuje-li svým postojem pokoru před námi (leh na zádech s odhaleným břichem). Ani v přirozené smečce silnější pes nikdy nenapadne druhého, pokud zaujímá tuto polohu, která by se dala nazvat jako “vzdávám se”. Psa také netrestáme, jakmile mezi proviněním a trestem už uplynula určitá doba. Nejúčinnějším potrestáním je pro psa vytahání za kůži za krkem, tak trestá svá štěňata matka. Pro štěně je takovýto trest naprosto pochopitelný a přirozený a jasně mu určuje hranici, za kterou nesmí zajít. U měkkých a bázlivých psů (viz výše) plně postačí napomenutí zvýšeným hlasem. Naopak u tvrdých psů můžeme použít i šlehnutí proutkem nebo složenými novinami.

Chová-li se štěně správně, často je chválíme povelem “hodný”, spojeným s pohlazením.

Čistotnost

Výchova štěněte k čistotnosti bude naším prvním cílem, zvláště bydlí-li s námi pes v bytě. Ve věku osmi až dvanácti týdnů mají všechna štěňata v zásadě stejný denní režim, který vypadá přibližně takto:
ráno 6.00 - 8.00 hod. fáze aktivity, krmení
dopoledne 8.00 - 12.00 hod. fáze odpočinku
poledne 12.00 - 13.00 hod. fáze aktivity, krmení
odpoledne 13.00 - 16.00 hod. fáze klidu
podvečer 16.00 - 18.00 hod. hlavní fáze aktivity, krmení
večer 18.00 - 22.00 hod. klid
pozdní večer 22.00-23.00 hod. aktivita, krmení

Mějme na paměti, že štěně se potřebuje vyvenčit vždy ihned po probuzení a po jídle. Na tato časová období se zaměříme a vždy když se štěně probudí a nakrmí, odneseme je na určené místo, počkáme až vykoná potřebu a poté je pochválíme. K tomuto účelu si vyhradíme jedno místo, které už neměníme. Máme-li k dispozici zahradu, odneseme pejska tam. Štěně by si mělo brzy zvyknout, že se může venčit pouze na určitém místě. V bytě si usnadníme situaci novinami nebo hadrem, na které bude štěně potřebu konat, pro malá plemena je vhodný i kočkolit. Zpočátku se mohou přihodit “nehody”, kdy nestihneme psíka přenést a on udělá loužičku mimo vyhrazený prostor. Pak je nutné ihned místo očistit dezinfekčním přípravkem, aby pach moče nelákal štěně k dalším neplechám. Psi se většinou vypraždňují na místech, kde cítí předešlé výkaly.

V žádném případě mladého psa za jeho poklesek netrestáme. Pokud zpozorujeme, že se psík chystá vyprázdnit jinde, než je určeno, ihned jej napomeneme důrazným “fuj” nebo “ne” a odneseme jej na správné místo. Během několika málo dnů by měl pes chodit už pouze na noviny, nebo se dožadovat u dveří vypuštění ven.

Samostatnost

První dny v novém prostředí trávilo štěně převážnou část dne s námi. Většina zodpovědných majitelů naplánuje pořízení štěněte dlouho dopředu a přizpůsobí mu svou dovolenou. Během ní je nutné naučit štěňátko kromě jiného také pobytu o samotě.

S tímto cvikem začínáme postupně od velmi krátkých časových intervalů několika minut až po dobu, kdy budeme nuceni být mimo domov (v práci). I tak by ale prvních několik měsíců nemělo být štěně samo déle než tři až čtyři hodiny. Pak bychom mu měli umožnit vyvenčení a krátké proběhnutí.

Při výchově k samostatnosti vycházíme z režimu dne, který by se něměl příliš měnit. Po každém krmení nastává fáze odpočinku, kterou štěně tráví na svém místečku. Vždy, když se nají a vyprázdní, odneseme je na pelíšek a vzdálíme se do jiné místnosti. Zpočátku nám může pomoci ohrádka, do které pejska na dobu odpočinku umístíme. (Ihned po probuzení ale musíme štěně z ohrádky vyndat a umožnit mu vyvenčení!) Začne-li hlasitě naříkat nebo štěkat, ihned je napomeneme důrazným “fuj”! Pokud je pes klidný, po několika minutách se vrátíme a pochválíme ho. Pro zabavení v době naší nepřítomnosti můžeme štěněti dát žvýkací kost, nebo jinou hračku. Jakmile si štěně zvykne na tento režim, můžeme na krátkou dobu odejít z bytu. Vždy když se vrátíme a zjistíme, že štěně bylo hodné, pochválíme je. Může se stát, že v naší nepřítomnosti stihl pejsek zdevastovat koberec, pantofle nebo jiné předměty. Nemá význam štěně opožděně trestat, protože nebude chápat, za co je káráno. Trest má význam pouze tehdy, přistihneme-li psa “při činu”. Jediná možnost bude, odstranit z jeho dosahu vše, s čím není dovoleno si hrát. Ke hraní a okusování se nejlépe hodí žvýkací kosti a hračky z buvolí kůže nebo hračky ze speciálních plastů. Nevhodné jsou naopak dětské gumové hračky, které pes rozkouše a jejich části může spolknout.

V případech, kdy musíme nechat psa o samotě delší dobu, nesmíme zapomenout na dostatek čisté vody v misce a na vyhrazené místo položíme noviny nebo hadr, aby se pes v případě nouze mohl vyvenčit.

Loudění u stolu

Loudění u stolu je zlozvyk, který znepříjemňuje život mnoha majitelů psů. Zvláště, přijde-li návštěva neznalá situace, při pohledu na prosebné oči našeho čtyřnohého kamaráda ji většinou přejde chuť na jídlo, protože nutně získá dojem, že ujídá tomu malému nebožákovi, kterého jeho pánečci alespoň týden vůbec nenakrmili. Přitom naučit psa správnému chování u stolu není příliš složité. Je nutné naprostá důslednost všech členů rodiny, kteří nikdy nesmí podat psovi od stolu ani sousto. Štěně se musí naučit, že jediným místem, kde dostane jídlo, je jeho miska. Pokud pes sedí u stolu a loudí, důrazně ho napomeneme a pošleme na jeho místo (malá štěňátka odneseme, pokud ještě neznají povel “místo”).

Hry

Hra je pro štěně, tak jako pro ostatní mláďata, nástrojem poznávání, utváření sociálních vztahů a získávání prvních zkušeností. Také rozvíjení pohybové aktivity se zpočátku uskutečňuje formou her. Při pozorování hrajících si štěňat můžeme rozpoznat náznaky bojového, loveckého, sexuálního a sociálního chování. Například běhání za míčkem je projev loveckého pudu, pronásledování kořisti. Ze sociálních vztahů je možné pozorovat výrazy dominance a submise. Klasickým projevem dominantního jedince je uchopení druha za krkem. Takový postup je srozumitelný každému psu a tohoto poznatku můžeme s úspěchem využít při výchově. Hrajeme-li si se svým štěnětem, čas od času mu položíme ruku za krk. Pokud štěně snáší naše počínání bez protestů, je vše v pořádku. Začne-li vrčet nebo se po nás ožene, ihned je důrazně pokáráme a vytaháme za kůži za krkem, podobně jako fena trestá svá štěňata. I malé štěňátko musí od začátku pochopit, že dominantní je jeho pán “vůdce smečky”, a on určuje, co se smí a co ne.


(Převzato z knihy "Štěňata", kterou vydalo nakladatelství DONA)

Výběr štěňete ČSV

Než se rozhodnete pro plemeno Československý vlčák, musíte si uvědomit, že ho nikdy nesmíte odsunout na druhou kolej. 
Musí žít v pravém slova smyslu s vámi a to se nesmí změnit ani když si pořídíte novou přítelkyni (přítele), přírůstek do rodiny nebo ´´jen´´ novou práci. 
Velice těžce nese každou změnu majitele kdyby jste ho jen ´´odsunuli´´ k babičce na venkov.

Pokud jste se opravdu rozhodli, máte před sebou další dilema a to jestli si pořídíte psa nebo fenu……

Dominantnější pes může časem dojít k (celkem pravdivému) závěru, že páníček nemá vlastnosti vůdce smečky. 
Nic neslyší, necítí, na šera nevidí ani nos mezi očima , za nejbližším rohem se ztratí a ani inteligence mu matka příroda moc nenadělila…..
Zkrátka bude lépe, když ho u vesla vystřídá schopnější PAN PES a člověku v téhle situaci dá moře práce aby se tak nestalo.

Zatím co sebevědomá fenka si nechá svou nezávislost  a člověk jí začne být lhostejný, podle ní není o čem diskutovat.

Málo sebevědomá fenka, ale i pes, naopak potřebují vedení. 
Aby se z nich stali sebevědomí jedinci musíte jim jít příkladem a to ať se jedná jen o překážku na cvičáku, nebo o úchyla za rohem. 
Až dospějí tak vám to vše vrátí a bude z nich skvělí obranář který hned tak neuteče, ale taky bezdůvodně nikoho nenapadne.

V pubertě (10měsíců – x let) vám pes bude komentovat ať už pohledem nebo hlasem jestli je nutné vše co po něm chcete(zrovna mám na práci důležitější, třeba tam to krásně voní).

Zatím co fenka je dáma, která rovnou zařídí vše tak, aby jste si vše odcvičili sami a ještě jí za to málem poděkovali.

Možná vás napadlo, co tak rovnou dva, aspoň se jeden nebude nudit, když budeme v práci. 
Je to opravdu krásný pohled, když si spolu čsv hrají,ale má to své nevýhody. 
Výchova jednoho štěňátka zabere veškerý váš volný čas a je zapotřebí velkého pochopení rodiny, už proto doporučuji počkat až úspěšně zvládnete dospívání jednoho a pokud vás touha po páru nepřejde, začít uvažovat o druhém.

Další překážkou v případě, že se rozhodnete pro psa a fenu, může být období hárání. 
V téhle době musíte mít možnost je 100% oddělit, což mohou hlasitě komentovat. 
Vlčí vytí je sice nádherné, ale většině sousedům se nelíbí. Jsou velice vynalézaví v tom jak se dostat tam kam chtějí. 
Přelezou, přeskočí, podhrabou, otevřou nebo prokoušou vše co není dostatečně pevné nebo pevně uzavřené ze všech stran. 
Navíc se vám nemusí podařit sestavit chovný pár. 
Co se krevních linií týče s tím vám ochotně poradí poradci chovu, ale nikdo se vám nezaručí že se u obou nevyskytnou stejné nedostatky nebo že výsledek RTG bude takový jaký potřebujete.

V případě, že se rozhodnete pro pár pes-pes(fena-fena) bude problém s rozdělením také pokud narazíte na dva dominantní jedince  a 
navíc uděláte jakoukoliv chybu ve výchově. 
Pokud bude chyba hodně závažná nebo jich bude víc, můžou se ze zamýšlených kamarádů stát nepřátelé na život a na smrt.

Už jste se rozhodli?

Máte před sebou další otázku a to: Jaký je nejvhodnější věk k odběru štěněte?

U většiny plemen je nejvhodnější věk kolem 3měsíců.
ČSV se díky vlčí krvi vyvíjí rychleji, ve věku tří týdnů příjmá masitou potravu, čtyř týdnů se dobře orientuje ve svém okolí a 
v pěti týdnech je v podstatě připraveno k odběru. 
Časným odběrem můžete připravit podmínky (ať už kladné nebo ne) k většímu ovlivňování chování štěněte v dospělosti. 
Navíc si můžete po poradě s veterinářem určit vhodný způsob vakcinace vzhledem k svému okolí. 
Nevýhodou je zajištění celodenní péče, nejvhodnější je vzít si 1-2 týdny dovolené.

Kolem 3.měsíce je štěňátko naočkováno proti základním nemocem a stačí je krmit 3x denně , ale 
také prošlo důležitým obdobím vývoje zcela mimo vaši kontrolu. Má svoji smečku a vy musíte získávat jeho důvěru v smečku novou a 
nové prostředí. 
Také budete muset pečlivěji rozvíjet jejich povahové a psychické vlastnosti.

Na závěr pár slov k průkazu původu.

Nebojte se rozhodnutí pro psa s PP, ten vás k ničemu nezavazuje. 
Nemusíte objíždět výstavy ani soutěže, jen máte jistotu že vám ze štěněte vyroste opravdu  to plemeno, které jste si vybrali a nebudete se divit, 
jak to že se v dospělosti nepodobá rodičům. 
Chovní jedinci musí splnit určité podmínky(každé plemeno má jiné) jinak jsou s chovu vyřazeni, a to můžou být jak ze zdravotních důvodů, 
dědičných vad, ale i pro agresivitu.

V PP jsou uvedeny veškeré údaje o psu. Jméno, chov. stanice, pohlaví, datum narození, typ a barva srsti, číslo zápisu do plemenné knihy, 
její zkratku, tetovací číslo nebo číslo čipu a minimálně třígenerační rodokmen. 
Dále v něm musí být podpis zástupce plemenné knihy a jméno chovatele, jeho adresa a podpis. 
Chovatel odpovídá za správné údaje a předání novému majiteli, jehož jméno, adresa a podpis zde též musí být, jinak je (stejně jako v případě, 
že chybí něco jiného) neplatný.

A teď už záleží jen na vás, jestli budete mít radost z pejska doma a na výletech (základní výcvik vřele doporučuji majitelům všech psů) 
anebo zkusíte také výstavy nebo sportovní soutěže.

Jen bych doporučila (jeto opravdu jen doporučení, ne povinnost) štěňátko předvést na svodech a bonitacích i když se nechcete zabývat chovem. 
Je to zároveň i přehled vývoje plemene pro ostatní, kteří se chovem zabývají a chovatelé budou rádi, když jejich odchovy ukážou jak jsou krásní.

M. Bulíková
podle knihy československý vlčák od K. Hartla a J.Jedličky